Zařízení AQT nejprve zastaví korozi *) a odstraní stávající kal (kovové částice uvolněné ze systému) na základě následujících principů:
- Voda v tepelných/chladicích sítích potrubí již nemá vlastnosti a molekulární strukturu svého přirozeného stavu.
Médium procházející zařízením a obsahující vodní kal se „přepolarizuje“ formou oxidoredukce **).
Voda získá svoje původní vlastnosti a začne se regenerovat (uspořádání molekulových řetězců).
- Kovové částice obsažené v nasyceném roztoku vody se se díky pasivačnímu účinku ***) usazují a přilepují na potrubí. Rozvoj mikroorganismů se zastaví (odstraní se tak vhodné prostředí pro tvorbu bakterií).
Instalováním odstraňovače vodního kalu AQT do topného/chladicího okruhu, dodáme vodě strukturu a energii, která jí umožní se přirozeně vyčistit.
*)
Korozivní procesy v topných systémech mohou být způsobeny různými příčinami:
- Fyzikálně-chemická kvalita použité vody, která se může lišit v závislosti na typu jednotlivých komponentů systému;
- Materiály použité pro instalaci s částmi korodujícími víceméně rychle v závislosti na pórovitosti sítí způsobujících zvýšení hladiny kyslíku;
- Interakce různých kovů zvyšujících korozi určitých částí sítě, typ instalace a provozní teplota, která též mění koncentraci oxidovaných prvků.
Na korozi se také podílejí plyny (např. vodík), které se dostávají do horních částí instalací, zejména do radiátorů, což dále urychluje proces koroze v topných systémech a způsobuje negativní účinky na soustavu.
Důležitým ukazatelem jakosti vody je, mimo jiné, zejména hodnota pH, definovaná jako záporný logaritmus látkové koncentrace (přesněji aktivity) vodíkových iontů.
pH = — log c (H+)
Vodíkový potenciál pH městské vody dosahuje hodnot mezi 6,5 a 9 (zřídka překročí 8,5). Kyselost vody postupně rozpouští ocel, což někdy způsobuje perforaci, hodnota pH při 20 ° C topného zařízení je mezi 8 a 10, přičemž je třeba dbát na to, aby za přítomnosti hliníku nebo hliníkové slitiny (těleso z litiny) nepřekročila 8,5. nebo 9 za přítomnosti galvanizace (viz tabulka pro zóny pH, které je třeba respektovat v závislosti na materiálech sítí)
Existují i další jevy, které způsobují korozi, jako je elektrochemie kovů, typ zařízení a pórovitost materiálů vůči kyslíku.
**)
Oxidačně-redukční proces se skládá ze dvou parciálních reakcí: oxidace, při níž látka uvolňuje elektrony, a redukce, při níž látka elektrony přijímá. Tento děj lze obecně popsat rovnicí: oxidovaná látka + elektrony = redukovaná látka. Látka v oxidačně-redukčním systému tedy existuje vždy ve dvou formách: oxidované a redukované. O směru průběhu reakce rozhoduje afinita (přitažlivost) látky k elektronům, kterou lze kvantitativně hodnotit podle oxidačně-redukčního potenciálu. Jeho velikost ve Voltech lze vyjádřit Nernstovou-Petersonovou rovnicí.
***)
Při korozi legovaných ocelí dochází k jevu zvanému pasivace kovu. Lze ji definovat jako stav korozní odolnosti kovů nebo slitin (v podmínkách, v nichž by se z termodynamického hlediska jevily velmi reaktivními), vyvolaný značným zpomalením anodového děje. Existují dvě teorie vysvětlující příčinu velmi účinného snížení koroze při přechodu do pasivního stavu; obě jsou spojeny s představou bariéry vytvořené mezi kovem a prostředím a zpomalující jejich vzájemnou reakci. Adsorpční teorie vysvětluje pasivitu jako jev spojený s adsorpcí některých látek z roztoku (zejména kyslíku) na povrchu kovu. Druhá teorie připisuje pasivitu tenké vrstvě sloučenin, tj. třetí fázi na povrchu kovu nebo slitiny. I když tato teorie je zatím podrobněji propracována i podložena experimentálními výsledky, je pravděpodobné, že neexistuje ostrá hranice mezi jevy adsorpčního charakteru a pasivity způsobené třírozměrnou vrstvou třetí fáze, poněvadž oba jevy na sebe navazují.
Pasivita kovů je z hlediska protikorozní ochrany jevem velmi vítaným, poněvadž vede ke zpomalení korozního děje v prostředích s oxidačním charakterem. To, že i při dokonalém pokrytí kovu vrstvičkou velmi odolné zplodiny vůbec dochází ke korozi, lze vysvětlit tím, že vznikající vrstva oxidů se do jisté míry rozpouští a je neustále obnovována. Dynamická rovnováha mezi rozpouštěním a obnovováním vrstvy je vyjádřena rychlostí koroze v pasivním stavu, jež nepřevyšuje u korozivzdorných ocelí několik setin milimetru za rok.